Nehezky o bezdomovcích

Úplně  nejvíce  mě štvou ti  hrdí, často  až pyšní bezdomovci, kteří  nadšeně  vykládají o své  svobodomyslnosti a  nezávislosti…

Zásadně  prý   od nikoho nic nechtějí, touží jen a jen  po absolutní svobodě. Opravdu působivé! Na rozdíl od  ministryně Marksové -  Marxové a dalších socialistů mě tahle sorta spoluobčanů  nedojímá

Do takových  diskusí se normálně   nehrnu, ale  když   chvástání těch  notoriků  překročí mez, jen vždy  připomínám, že i když  nekradou, nežebrají, nečerpají sociální dávky atd., přesto příživničí. Přinejmenším, když onemocní. Někdo se o ně přece musí postarat -  podporovat je ve  stáří - minimálně  zaplatit pohřeb…

Samozřejmě,  všichni  nejsme stejní, všechny  nelze  házet do jednoho pytle, natož pak   bezdomovce. Určitě  jsou  mezi nimi také   těžcí  smolaři.

Těch pár větiček  se týká zejména  těch  namyšlených, kteří  se  s  „intelektuální“ převahou  vysmívají  " blbům", kteří  ještě nezatratili odpovědnost a pořád jen  makají. 

Je to zvláštní. Když  na cestě  zahlédnu  slimáky, které tolik  nesnášejí zahrádkáři, při všech sympatiích k fauně, nevyvolávají ve mně zrovna libé  pocity.

Tedy, ne, že bych snad po nich   šlapal, ( co kdybych  třeba  sklouznul, že ?) ale radost z nich tedy nemám. Je to přesný opak, než když vidím  jejich blízké  příbuzné   - spořádané   šneky s domečkem na zádech. Mnohé  z nich, kteří   se vydávají na sebevražednou výpravu směrem  do asfaltové komunikace, občas dokonce přesměrovávám.

Čert ví, proč jsem  na ty bezdomovce tak  vysazenej!