„Smolař“ Ivo Rittig

O těch  četných kauzách Ivo Rittiga toho moc nevím, jen jsem si jistý, že tenhle chlápek  má  obrovskou smůlu...

Ať už  jsou ty jeho podnikatelské aktivity  jakkoliv  vachrlaté,  u veřejnosti  a nejspíše  i u  policajtů a soudců, Rittig   fyzicky, takřka dokonale naplňuje představu, gaunera -  takřka z fleku  by mohl být obsazen do divadelní, či  filmové role odpuzujícího grázla.

 Nejde  ani tak o to, že by byl prototypem neviňátka, ale  ten ksicht  se mu lepí na paty,  hraje  v jeho životě  neopomenutelnou roli.

Možná by ten jeho životní příběh  nebyl až  tak bláznivý, nebýt   té  velkorysé Havlovy   amnestie,  která, evidentně   nedostatečně  převychovaného zlodějíčka  katapultovala   z kriminálu  přímo  do tehdejších  dravých, kalných  vod  českého postkomunistického kapitalismu.

To  nemohlo skončit dobře!

Prostě smůla!

Nemohu sloužit  informacemi, do jaké míry je v těch   probíhajících   soudních kauzách Ivo  Rittig  vinný, či nikoliv.

 Ale,, když jsem  v pondělním  televizním zpravodajství sledoval autentický  záznam,  kde  tenhle suverén  nejdříve přiblble    ťuká na zapečetěné dveře  soudní síně a potom z ní  pansky  rázně,  odstraňuje pečeť  -  jsem si  znovu potvrdil, že k tomu, aby člověk v České republice  tak rychle a důkladně zbohatl, evidentně netřeba nějakých geniálních nápadů, či příliš inteligence.

Zjevně,  naprosto spolehlivě k tomu dostačuje  arogance, drzost, neomalenost a v neposlední radě i ta  pověstná schopnost kráčet přes mrtvoly.