…ta je tak hezká, tak hezká. A nejenom to, pozornějším diváků jistě neuniklo, že takřka každý závod dokáže okořenit nějakým tím pikantním příběhem.
Občas se ptám, zda si Gábina vybrala správně, jestli snad raději neměla být herečkou nebo (bulvární) novinářkou. Jenže, ty její medaile mluví za vše a taky – mizerných novinářů a hereček i tak máme habaděj...
Nikdy jsem neměl rád, když se politika cpe do lidí horem dolem, včetně kultury a sportu - jakoby i tady nebylo dost jiných problémů. Bylo to vlastní nacistům, komunistům a není tomu, bohužel, jinak ani dnes.
Původně jsem chtěl psát o českém biatlonistovi Schlesingerovi, který, přesně od té doby co se začal tak intenzivně politicky angažovat, jaksi sportovně upadá, rozhodně to tedy jeho sportovním výkonům nepomáhá.
Byla by to taková pěkná, názorná ilustrace o škodlivosti politikaření ve sportu. Život je ovšem mnohem složitější. což potvrzuje jiný, vášnivě angažovaný biatlonista – Francouz Martin Fourcarde, který navzdory tomu vyhrává a nespornými úspěchy se může chlubit i zmíněná Gábina, která teď, při dekorování, napoprvé, demonstrativně, s patřičnou pompou, nepodala ruku prezidentovi mezinárodní biatlonové federace…
Druhý den si to ale zase rozmyslela, tentokrát ruku milostivě nabídla … a tak zase bylo o čem psát a žvanit.
No, a vo tom asi je!
