Ač jsem měl sto chutí, dobrou vůli a celou dobu srdce otevřené, v existenci Boha jsem dlouho nedokázal uvěřit…
Přišlo to až teď, tak říkajíc na starý kolena a rozhodně nikoliv ze zbabělosti - když má člověk na kahánku, děsí se nadcházející prázdnoty a tak se i stébla chytá. Tak tohle snad opravdu není můj případ.
K poznání, že existuje přece jen něco nad námi, co diriguje naše životy jsem došel teprve až nyní.
Ať uvažuju, jak uvažuju, obracím to ze strany na stranu, to co se dnes děje, je už vyložený nadpřirozeno, to už ani nelze lidskými smysly uchopit!
Desítky let jsem se vysmíval ubožáckým komunistům, když nám servírovali Sovětský svaz jako svátost, spasitele, obránce světového míru a USA jako mocnost pekelnou, válečné štváče, vyvrhele lidstva.
V té samé zemičce, po několika letech, je už dnes všechno úplně jinak. Za spasitele jsou tu teď USA + Brusel a role vyvrhelů připadla tentokrát Rusku.
A zase to do nás hustí horem dolem. A zase – Kdo nejde s námi, jde proti nám!
Propagandisti řádí jako v těch padesátých letech, ta ubohost se neliší, proměnila se jen plusová a minusová znaménka.
Kdo něco tak neuvěřitelného, směšného zažívá na vlastní kůži, ten jen stěží může uvěřit v nějakou náhodu.
A tak mi nezbývá nežli konstatovat, že ač jsem se poznání dlouho bránil, musím nakonec kajícně připustit, že Bůh zřejmě opravdu existuje…
Popsal bych ho ovšem poněkud netradičně - s prominutím, jako cynickýho dědka, který si věčně dělá z lidí... prdel!
