Bohužel! Ač se snažím, stejně nedokážu vstřebat tu rétoriku evropských, amerických politiků, natož pak českých novinářů, označující Rusko za hlavní hrozbu světového míru, univerzálního nepřítele...
A to neopomíjím ani ty neustále propírané události ve spojitosti s Krymem, východní částí Ukrajiny, či v Sýrii…
To, co bych v časech Sovětského svazu z fleku podepsal, se mi dnes jeví jako nesmysl – vymyšlenost, jen hloupě kopírující, v bývalém Československu, ten věčný boj s americkým imperialismem.
Jistěže připojení Krymu k Rusku, ruská pomoc povstalcům z východu Ukrajiny, či Asádovi musí nutně vyvolávat spory, ale tohle ruské počínání popravdě nepostrádá logiku ani jisté pozitivní stránky, což je sice na nekonečnou diskusi, ale zeptejte se na tu „ruskou agresi“ třeba vděčných obyvatel dotčeného Krymu!
Nelze ani pominout, že osekané SSSR je pořád ještě velmocí a ty, jak všichni víme, mají své svérázné způsoby jednání a moc rády se vžívají do rolí světových četníků.
Vzhledem k dávným sympatiím k USA, je pro starýho antikomunistu žinantní takhle veřejně to deklarovat, ale nemohu se ubránit pocitům, že se Američani v těchto časech, chovají často ještě neomaleněji a houpěji, nežli to démonizované putinovské Rusko.
Jistěže existují dobré důvody, proč si dávat na Rusy bacha, ale dělat z nich válečné štváče, hrozbu civilizace, házet na něj veškerou špatnost světa - je naprosto zavádějící, trapné.
Vždyť stačí jen porovnat vojenské kapacity, či výdaje Ruska s vojenskými možnostmi a výdaji USA a jejich protiruských spojenců. A to už potom všechny ty žvásty kolem působí jen jako ubohá fraška!
