Patří k nim i Tomio Okamura. Když před lety začal na zdejším blogu s takovým úspěchem publikovat, dost dobře jsem nechápal ten mimořádný ohlas jeho textů.
Ty jeho urputné, často až demagogické blogy jsem brzy přestal sledovat. Tu a tam jsem se o něm také nelichotivě vyjadřoval. Není vyloučeno, že jsem tehdy použil i výraz Pitomio.
Co se za ty roky tedy změnilo?
Andrej Babiš občas tvrdí, že je jen produktem dosavadní neschopné politické garnitury. Něco na tom určitě je, nepovažuju to za pouhý vtípek.
Řekl bych, že s Okamurou je to dost podobné. Pro mne je to zase produkt servilnosti většiny českých politiků k úředníkům Evropské unie, jejich nechuti reprezentovat mínění většiny české společnosti.
Tomio Okamura svou urputností, kritičností, už roky oslovuje významnou část voličů a současně vyvolává opovržení především médií.
Po letošních volbách - následném politickém rozložení Sněmovny, se Okamura stal nejenom nepřehlédnutelným, ale i neopomenutelným.
Dost dobře ho už nemohou ignorovat ani veřejnoprávní média a tak i z České televize a Českého rozhlasu zaznívají prostřednictvím Okamury doposud tutlané pohledy na českou a světovou politiku, včetně požadavku na zrušení koncesionářských poplatků a nelítostné kritiky Evropské unie.
A tak, přes všechny vážné výhrady, Tomia veřejně chválím, neboť jeho volební úspěch otevřel prostor i pro alternativní názory.