Jako v časech těch starých, dobrých komunistů…

Je komické, že se zrovna ve veřejnoprávních médiích teď tolik diskutuje   o hladu  po informacích, které ovšem  veřejnost hledá  zejména na internetu a navíc  převážně z neoficiálních zdrojů… 

Ty dnešní soudruhy redaktory to evidentně  žere. Nabízejí desítky  fantasmagorických důvodů stavu, který je tak vytáčí. Obvykle to končí  urážkami -  řečmi o hloupé veřejnosti, která hledá pravdu všude jinde, nežli v té jejich České televizi, či Českém rozhlasu.

A vysvětlení je přitom tak prosté,  jednoduché! Podstatná část české veřejnosti, totiž, z dobrých důvodů, přestala  těm  oficiálním -  tak zvaným svobodným, nezávislým, veřejnoprávním… médiím důvěřovat, neboť  se z nich, postupem času, vesměs  stala  plnohodnotná agitační střediska.  Zjednodušeně - takové filiálky pražské kavárny.

Velkým obloukem jsme se tak po takřka třiceti letech znovu  dopracovali k poměrům důvěrně  známým z  časů komunistického režimu – kdy Československá televize lhala, jako Když Rudé právo tisklo…

Říká se tomu déjá vu. Jen, namísto  Hlasu Ameriky   a Svobodné Evropy,  teď  lidé  zase  loví pravdu hlavně  na internetu…

Jak prosté!