Vzkaz Ladislavu Jaklovi, tentokrát z Bostonu: Máš li dlouhý vlas, nechoď mezi nás!

Uvedený retro  vzkaz jsem opsal z jedné diskuse pod článkem komentující  mimořádně zábavnou televizní diskuzi  mezi bývalým  tajemníkem prezidenta Jaklem a profesorem  Bostonské  univerzity Lukešem.

Také jsem  koukal jak blázen,  kterak  jindy  tolik  suverénnímu profesorovi  Lukešovi -   pravidelnou ozdobou zpravodajských pořadů ČT, tekly nervy, jak se přestal ovládat.

V první řadě se nabízí  vysvětlení, že jde zřejmě  o nezvyk. S panem profesorem se v ČT  zachází jako s celebritou. Moderátoři mu normálně  podkuřují a najednou Jakl s koňským ohonem!, který má  vlastní  hlavu,   kašle na názory   zasloužilého profesora, posedlého nenávistí  k Trumpovi a mluví a mluví.

Během řečnění Ladislava Jakla  bylo  zajímavé pozorovat  grimasy  pana profesora. Začalo to  pobavenými  výrazy, následovaly   ironické, čím dál křečovitější úsměvy a nakonec  ten trapný  výbuch dávající nahlédnout  do hlavy  bostonského profesora s vytříbeným vkusem.  On, zasloužilý,   přece nemá zapotřebí   poslouchat  ty kecy máničky, co  si   váže řídnoucí  vlasy  vlasy  do culíku!   

Ano, pan Lukeš není jediný, kdo  zdrhnul z komunistické totality…  a přinesl  si  sebou totalitní, komunistické  myšlení… : - )