Dramatický přerod písničkáře Pepy Nose

V časech normalizace jsem  Pepu Nose moc nemusel. Sice  se, k nadšení publika,  nikdy  nebál  plácnout něco protikomunistickýho, ale přišlo mi to od  něj  vždy   takový křečovitý,  spíše   jako   provokace, bez vnitřního zaujetí... .

Dost  mě proto  překvapilo, když jsem  teď v regálu městské knihovny zahledl jeho knížečku   Josefovy Vánoce.

Z nostalgie jsem se do ní, s minimální důvěrou, začetl a  na stránce 27  jsem  narazil na tuhle   úvahu:

"Abyste mohli veřejně prohlašovat, že jedna a jedna jsou dvě, musíte mít pevné nervy, dobrou tělesnou kondici, osobní a občanskou odvahu, majetkovou a finanční nezávislost, nepřekyselený žaludek.

Abyste  se nebáli říct, že dvakrát dvě jsou čtyři, nesmíte se také bát smrti.

A jestli  se chystáte veřejně konstatovat, že třikrát šest je osmnáct, počítejte s prudkou, okamžitou a zdrcující odvetou. "

Vzhledem k zmíněným,   starým  vzpomínkám, na  toho bouřliváka , mě tentokrát  Pepa Nos hodně překvapil.  

Když už se dokonce  i on   začíná   uchylovat  k náznakům,  jinotajům, tak  to už tedy musí bejt fakt zle!