Po řádcích chvály se recenzentka dostává k zásadní slabině pohádky – k nepříliš zdařilým snahám autorů zakomponovat do pohádky aktuální politické narážky, nepříliš zábavné, ale především - pro dětské konzumenty těžko stravitelné.
Mirka Spáčilová se plným právem podivuje, jak jsou tihle aktivističtí umělci nepoučitelní:
„ Jako se v případě klasických pohádek ošíváme u kdysi povinných budovatelských prvků, zde tkví ošidné čertovo kopýtko v politické proklamaci, jenže na rozdíl třeba od Šíleně smutné princezny, není náznaková, odvážná a ani vtipná...“
Vidím to tak, že za komunistů tlačil na tvůrce, nejen pohádek, režim. Dnes na ně patrně tlačí jen jejich přerostlé ego - neodolatelná touha předvádět se, hrát si na svědomí lidstva!