Kněz či Černokněžník?

Přiznávám, že jsem  dodnes  ještě  nestačil tak úplně  vstřebat, kolik Čechů   neodolalo puzení  -  negativně se vyjádřit na konto právě zemřelého  Karla Gotta, nebo alespoň s despektem  ironizovat jeho smutnící  příznivce…

Nesporně v  tom  velkou roli  hraje také politika,  politikaření. Nelze dost dobře ani pominout všechny ty, kteří třeba v souvislosti s, už podruhé, demokraticky zvoleným  prezidentem  zcela ztrácejí zábrany  – veřejně se vysmívají jeho  zdravotním handicapům, v nejednom případě mu otevřeně přejí i  brzkou smrt.

Úžasným paradoxem je  fakt, že se povětšinou jedná o lidi z politického spektra pravdoláskařů -  samozvaných humanistů, kteří toho jindy tolik namluví o lásce, pravdě, toleranci…  

V tomto  případě  šokuje, že tentokrát se  ale   tihle stále otrlejší  politikáři  vrhli  dokonce i  na právě zemřelého, většinou společnosti  milovaného umělce.

Jistěže  šlo -  jde   jen o zlomek populace, ale stejně je to strašidelné!!!

V téhle  podivné  společnosti  nechybí  ani známá jména a nebylo jich zase až  tak málo.

K těm všem  paradoxům rovněž patří, že mezi  těmi  nejagresivnějšími  útočníky  přímo   září  kněz - Tomáš Halík.

Už   před  dávnou dobou jsem hned několikrát  psal, že v knězi Halíkovi vězí  cosi ďábelského. Jenže, co my - pouzí  ateisti odkojeni pohádkami, o těch ďáblech  vlastně víme, že...

V těchto vzrušených časech  se už ale ozývají  i někteří  křesťané. Už  v tom  nejsem ani zdaleka   sám, pro kterého je  Tomáš Halík více  černokněžníkem, nežli knězem!