Ponožky v sandálech a další hanebnosti.

Z četných diskusí jsem vyrozuměl, že asi vůbec nejspolehlivěji se u nás  člověk dokáže znemožnit, pokud si do sandálů navlékne ponožky. To už je snad lepší ta komunistická minulost...

V této souvislosti se krom té  neobyčejné přezíravosti objevuje i spousty verbální agresivity - případných hanlivých označení takových buranů, omezenců, nevkusných trapáků, kteří jsou tak vyvržení na okraj  společnosti.

Možná mi něco uniklo, ale ještě jsem nezaznamenal, že by se nějaký ten sandálista  k těm ponožkám dobrovolně přiznal, pokusil se tenhle odporný hřích nějak lidsky  vysvětlit, omluvit.

Možná jsem tedy úplně první. Sandály nosím velice rád, povětšinou od dubna - do října. Vyzkoušel jsem už desítky nejrůznějších typů, pokaždé však se stejným výsledkem - po takové půlhodině chůze naboso, se mi začínají tvořit otlaky - povětšinou u přezek a nejrůznějších spojů. Když si navleču, třeba i jen slaboučkou ponožku, většinou je potom všechno v pořádku.

Poněkud to připomíná pohádku o princezně na hrášku, ale co s tím - na světě existují   nesrovnatelně vážnější problémy, než je ta extrémně jemná, rozmazlená pokožka.

Kéž by se všechny daly vyřešit tak jednoduše - navlečením ponožek a ignorací všech těch agresivních estétů!