Tentokrát jsem to slavnostní zahájení OH, ani dost dobře nevím proč, absolvoval téměř až do samého konce. Ani s tou polopatickou pomocí několika televizních komentátorů, jsem mnohé děje toho televizního přenosu úplně nepochopil, ale jsem si jistý, že  jsem určitě nebyl jediný…
Především jsem nepochopil, proč nešlo  jen o  oslavu obecně  ušlechtilých principů, ale spíše o didaktické pásmo, sice plné velkolepých efektů, ale přece jenom poněkud sobecky věnované hostitelské zemi.
Hlavně jsem ale nepochopil, proč se pořadatelé - organizační výbor OH tak tvrdošíjně bránil a brání i jen té  minutové vzpomínce, uctění památky zavražděných izraelských olympioniků …
Nedovedu si totiž představit účinnější, působivější gesto - než takové decentní, tiché  odsouzení zhoubného fanatismu, terorismu, než by byla tahle pieta…
Jenže, jak už to na tomto světě chodí, zase zvítězili tihle úžasní  diplomaté! Vzhledem k tomu, že šlo o Mnichov, tak  to mnohé z nás zase až tolik nepřekvapilo...