Nerad bych tu zábavnost a velikost  Krause snižoval, ale když nás tenkrát  snaživý politruk - kapitán, co si dálkově dodělával devátou třídu, každý týden školil (nikoliv jako Kraus v pátek, ale v pondělí), důležitě nám sděloval co psali v imperialistickém tisku - například v Nový jork times, přišlo mi to přece jenom o fous zábavnější, než tohle  Uvolněte se, prosím...
Ale možná je to jen tou nostalgií, nebo špatnou - šťouravou povahou. Vždyť, před nějakým časem jsem prohlašoval, že ať si klidně, podle libosti Kraus kecá, že mi to vadí jen pokud tak činí ve veřejnoprávní televizi.
No, a když se  Kraus odstěhoval do komerce, stejně pořád nadávám, mám věčně nějaký připomínky, pokud  na něj někdy tedy náhodou narazím.
Kolikrát má i pravdu, ale přijde mi pořád takovej příšerně černobílej,  je to pro mě takovej poštívač - rozsévač blbý nálady. S tím jeho věčným pohrdáním, až nenávistí to evidentně přehání.
Ale nejsme všichni stejní, chápu, že jiným tenhle hysterický styl zase imponuje. Každý v tom nehledá hned hnidy, neláme si hlavu třeba s tím, kde se tak najednou v tomhle českém Honzovi vzala ta úžasná bojovnost.
Nějak si totiž nevzpomínám na ta odvážná vystoupení Jana Krause v dobách, kdy šlo o kejhák. Nějak mi v hlavě neuvízlo jeho jméno v souvislosti s disidenty, či jako člověka, který nasazoval krk, statečně vystupoval proti režimu, bylo ho tehdy taky tak pěkně  slyšet jako nyní.
Nejsem ale zase žádná chodící encyklopedie, třeba mi jen zase něco uniklo. Možná tomu Krausovi ošklivě křivdím a ve skutečnosti je to skromný člověk, který jen nedává na odiv své staré zásluhy…