Pondělí - mimořádný den učitelů a zoufalých redaktorů

...až třikrát do hodiny, snad aby někdo náhodou nezapomněl, chrlil Radiožurnál nepřetržitě informaci - kde a v kolik hodin se sejdou stávkující. Už se ani nedivím, že se, i ten nedlouhý pobyt v této rozhlasové stanici, na Barboře Tachecí tak neblaze projevil...

Pondělí bylo, alespoň na Radiožurnálu, zcela ve znamení stávky přibližně půlky českých škol a školek. Než jsem definitivně rezignoval a konečně zmáčknul příslušné tlačítko, minimálně 3 x do hodiny jsem si musel vyposlechnout, v kolik a kde konkrétně, se stávkující sejdou k demonstraci. Už se ani se nedivím, že se na Barboře Tachecí ten nepříliš dlouhý pobyt v Radiožurnálu tak podepsal…

Před rozhlasovými mikrofony se jako na běžícím pásu střídal jeden školský odborář za druhým, ale korunu tomu rozhlasovému šílenství stejně nasadil až moderátor, řekněme Bimbas, který tak nezapomenutelně pobesedoval s náměstkem ministra školství.

Když mu po úvodních formalitách náměstek prozradil průměrný učitelský plat, nebyl si tenhle suverén schopen spočítat, kolik vlastně budou učitelé pobírat v příštím roce, kdy má dojít ke zvýšení cca o 13 %. I když byl několikrát naváděn , jak se dobrat k výpočtu, Bimbas stejně loudil tak dlouho, až mu to náměstek sám spočítal. To připravované zvýšení měsíčních učitelských platů na rok 2009 o přibližně 3 tisíce, však Bimbas stejně, s nefalšovaným opovržením, označil za drobné. Zřejmě jde o výjimečně dobře placeného člověka - je dobře, že si Český rozhlas může dovolit hýčkat i takové mouly.

Nemíním však řešit platy učitelů, které určitě nepatří k těm atraktivním, zvláště, když tady existuje zřejmá dobrá , vůle a ani se neušklíbám nad tím tří tisícovým přídavkem. A vůbec, co si budeme povídat , kolik asi v téhle zemi najdeme lidí, kteří si nemyslí, že jsou fatálně, morálně i finančně nedocenění…

Mnohem více mě v těchto souvislostech zajímají a současně i iritují publicisté , redaktoři - zejména těch veřejnoprávních médií, kteří s takovou obdivuhodnou vytrvalostí obětavě posluhují prakticky každému, kdo dokáže vyvolat nějaký rozruch, randál.

Stejně jako v pondělí se s takovým nasazením věnovali v rozhlase učitelům, jindy zase celé dny dokáží dělat reklamu a patřičnou atmosféru kolem jakéhosi pofiderního srazu neonacistů a to opět – jako podle šablony - včetně mnohokrát opakovaných informacích o místech, dnech a hodině začátku takových podniků. Nejinak tomu bývá i v případě chystaných ekologických, či anarchistických akcích, prostě všude, kde je ve vzduchu cítit nějaký brajgl, i když, popravdě , těmi nejmilovanějšími drahoušky médii jsou bezesporu odboráři a umělci.

Těžko soudit, zda jde paušálně, či jen v některých případech o projevy nějakých osobních sympatií redaktorů, nebo pouze o profesní selhání - stádovitost, neschopnost nacházet si vlastní zajímavá téma, což potom s takovou pravidelností bývá kamuflováno tou už neodmyslitelnou honbou za umělými pozlátky a podílením se na kdejaké kampani…