Až do té doby patřil Jefim Fištejn k těm několika málo česky píšícím publicistům, které jsem respektoval, kterých jsem si vážil...
Tedy až do okamžiku, kdy jsem na vlastní oči, musel koukat na to, jak „vlastenecky“ popírá evidentní fakta, více, než obsah dokumentů - autentických záběrů, ho zajímá, kdo to natočil, komu to vlastně slouží...
Měl jsem z těch typických bolševických manýr takový intenzivní pocit, jako bych byl svědkem minimálně profesní sebevraždy ...
To, co se mnou v případě běžných, českých novinářských prostitutů už dávno ani nehne, byl v případě Jefima Fištejna šok...
V tu chvíli mi bylo naprosto jasné, že, ať už napříště řekne, napíše prakticky cokoliv, jeho názory mne už budou jen míjet...
Stalo se!