Pozdě, ale přece! Je dobře, že po tom týdnu mediálních masáží, se konečně o téhle problematice začíná vážněji uvažovat, tentokrát už bez hloupých emocí...
Že si konečně, dokonce už i někteří čeští politici začínají uvědomovat jisté problémy.
Není přece žádné tajemství, že se USA z Afghánistánu nedobrovolně stahují, kvapem předávají moc velice problematickým, rozhádaným afghánským politikům, aby nezažili další Vietnam. Je už jen otázkou krátkého času, kdy faktickou moc v Afghánistánu převezmou buď loutky, nebo přímo – naostro, znovu talibánští extrémisté...
Je docela smutné, že Američani v Afghánistánu tak pohořeli, že zemi nechávají minimálně ve stejně mizerném stavu, jako v časech, kdy sem tak bláhově přispěchali šířit svobodu a demokracii...
Jsem spíše idealista, občas si potrpím na krásná gesta, dokonce rozumím i tomu, že je někdy nutné jít také do střetů, které se nedají vyhrát...
Ale, ani při té nejlepší vůli, si nedokážu vysvětlit – slušně zdůvodnit, užitečnost téhle české vojenské mise zrovna v Afghánistánu.
Hlavně, ani dost dobře nevím, koho by tady měli čeští vojáci bránit, za koho obětovat své životy...