Čím víc poznávám lidi, tím raději mám zvířata...

31. 07. 2014 15:11:56
Roky jsem žil v přesvědčení, že autorem tohoto pozoruhodného výroku je soudruh Karel Marx. Paradoxně, trochu mi ho to zlidšťovalo...

Pak mi to ale kdosi, tak z devadesáti procent, vymluvil. Určitě bych se měl stydět, když mě tenhle citát až tak zaujal, že si dodnes nejsem jistý autorstvím...

Za mnohem zásadnější ale i tak považuju otázku, zda bych se měl také červenat, že s tím konfrontačním výrokem souzním.

Dostavilo se to zcela nenápadně, časem, bez nějaké křeče, afektu - přestože jsem doma nikdy žádné zvířátko nechoval. Zřejmě je to tedy výhradně dlouholetá osobní zkušenost s lidskou rasou, ale připouštím, úplně nelze vyloučit ani demenci, případně další negativní projevy stárnutí...

Potom je tu ale ještě jeden takový osobní příběh z poslední doby.

Poprvé jsem tu partu koťat zahlédl u zanedbaného statku, poblíž malé železniční stanice, v městečku, kam jsem se před několika lety přestěhoval. Bylo to snad někdy v červnu večer. Tři černá koťata přiblble polehávala na poničené, vyhřáté asfaltové silnici v pruhu světla pouliční lampy, který si zjevně spletla s hřejícím slunečním paprskem. Když jsem pomalu došel blíž, zůstalo jen kotě, kterému se evidentně nedostávalo sil k útěku...

Snažil jsem se ho trochu uklidnit, pohladit, ale byla to jen troska zvířátka, na kterém by se dala vyučovat anatomie – samá kost a ošklivě visící kůže. Okamžitě jsem si vzpomněl na filmové záběry z koncentračních táborů. Byl jsem z toho pohledu a doteků nakonec ještě vyděšenější, nežli to kotě.

Bylo mi ho moc líto, ale také jsem, sobec, moc dobře věděl, proč si ho nemůžu vzít domu a pokoušet se o resuscitaci. Z bezradnosti jsem mu alespoň nabídl kousek salámu a kupodivu jsem uspěl.

I tak jsem ale potom odcházel domu s mizerným svědomím. Další den jsem se ke statku vydal už lépe vybavený žrádlem pro kočičí rekonvalescenty. Koťata jsem našel na stejném místě, znovu neutekl jen ten bezmocný prcek – Vyžle.

Přežil. Naučil jsem se potom dělat pravidelné procházky tímto směrem a denně přikrmovat. Zvykla si na mne i ostatní koťata, ale to Vyžle mi stejně přišlo nesrovnatelně hravější, mazlivější inteligentnější ...

Kočky mi denně přicházely nadšeně vstříc, neboť jsem je definitivně zahrnul do programu potravinové pomoci. Když teď občas musím na několik dní odjet, nemám z toho dobré pocity, přijde mi, že zrazuju jejich důvěru, ale zjevně se s tím dokážou nějak vyrovnat, nebývají potom ani uražené...

Občas se u toho krmení objeví náhodní chodci, či děti, ale v takovém případě kočky okamžitě mizí, tedy s výjimkou Vyžlete, které, pokud vše probíhá v klidu, se ochotně nechává hladit i od neznámých lidí a ještě jim k tomu zapřede...

Nevím zda je úplně správné krmit – rozmazlovat kočky v létě, když mají možnost obstarat si potravu na přilehlých loukách, ale,když mi to dělá radost, tak co...

Kupodivu mi v tomto případě ani moc nevadí, že si to kamarádství koček vlastně kupuju. Co se toho stravování týká, nejsem příliš vynalézavej, ale mám úspěchy. Ten úplně největší jsem zažil, když jedna z těch šelmiček s ulovenou myší v tlamě, jakmile mě zahlédla přicházet, praštila s čerstvě ulovenou myší o zem a hrnula se k mé dodávce proviantu...

Ten denní kontakt s mírně ochočenými kočkami mi dělá potěšení. I když se ze všech sil snažím být při krmení spravedlivej, obvykle se to stejně neobejde bez preferencí pro Vyžle, které mi přijde neodolatelné...

Dlouho mě těšilo, že jsem ho patrně udržel na živu, že z něj vyrostl tak úžasně milý, důvěřivý tvoreček...

Nějaký čas se teď Vyžle přestalo dostavovat. Nebylo to poprvé. Buď tedy zase nějaká nová vášnivá láska, nebo, už v minulosti jsem si už všiml, že se dokázalo spřátelit i s výpravčím a patrně využívalo jeho pohostinnost. Nejsem příliš žárlivej i kočky mají svá kočicí práva! Procházky mi svědčí a ostatní kočky se pořád chodí cpát, tak co...

Jenže , před několika dny se Vyžle objevilo jako z filmového hororu - bezmocně za sebou táhlo zadní nohy - patrně přeražená páteř.

Ano, jsem podezíravej! Krk na to dát nemohu, nikoho jsem přitom neviděl, ale při znalosti mnohých lidských povah, si to vysvětluju tak, že se na Vyžleti podepsal nejspíše někdo z lidské sebranky - to přítulné, důvěřivé zvíře, jen tak pro radost, nemilosrdně nakopnul, případně trefil šutrem...

Nemám rád smutné, zapšklé konce, ale nějak už nedokážu ignorovat realitu. A tak se zabývám myšlenkou, zda v téhle společnosti není až příliš velký hazard, pokoušet s v lidech, dětech i v těch zvířatech, pěstovat důvěru, sounáležitost? Není to životu nebezpečné, nemůže je to nakonec zničit?!

Ano, čím víc poznávám lidi, tím raději mám zvířata!

Autor: Josef Havránek | čtvrtek 31.7.2014 15:11 | karma článku: 26.50 | přečteno: 1611x

Další články blogera

Josef Havránek

Sbohem a šáteček...

Za ta dlouhá léta jsem na blogu iDnes spáchal tisíce blogů, nepochybně s nezbytnou spoustou nejen gramatických chyb, ale jak už to na světě chodí - všechno má svůj konec...

24.4.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.11 | Přečteno: 3665 | Diskuse

Josef Havránek

V Rusku a v Česku se zvedla mohutná vlna udavačství

Bdělí občané nekompromisně nahlašují nepřítele. V Rusku tomu rozumím, je přece ve válce Sice v hloupé, obtížně pochopitelné, ale přeci jen ve válce!

23.4.2022 v 10:31 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 428 | Diskuse

Josef Havránek

ČR nápadně připomíná Zvonokosy

Dobrých zpráv je v teď pomálu, ale včera jsem kupodivu - v tandemu, zaznamenal hned dvě takové........

22.4.2022 v 10:31 | Karma článku: 22.29 | Přečteno: 343 | Diskuse

Josef Havránek

My, slušní občané České republiky…

„Na pražském Václaváku se před týdnem objevil kuriózní petiční stánek... Jde o klec s invalidním vozíkem, na níž ještě do neděle stála socha připomínající (oběšeného) prezidenta Zemana...“

21.4.2022 v 10:31 | Karma článku: 26.10 | Přečteno: 435 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10306 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5614 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 6540 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1312

Jsem velice často nespokojený občan, čtenář, divák, posluchač. Prostě hrůza!

 V roce 2016 jsem  ukončil  oficiální  působení a s ohledem  na  praktiky zdejších adminů  jsem  přešel  do místního  "disentu". : - )

Publikuju  zde už  výhradně jen   na soukromém blogu, který se nezobrazuje na  hlavní straně.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...