21. srpen trochu jinak, radostněji....

Už jsem sice také četl humoristický román z nacistického koncentráku, ale nebudu zase  až tak křečovitej…

Odpovědnost za  srpnovou okupaci Československa je takřka beze zbytku připisována na vrub bývalého Sovětského svazu,  o dalších zúčastněných  se povětšinou decentně mlčí…

Snad se to příliš  nedotýká bývalých soudruhů z bývalé NDR. Snad se dnes  necítí uraženi, že se marginalizuje jejich tehdejší role. Vždyť  už od března 1968 si hořce  stěžovali na ten bordel u sousedů,  pravidelně sovětům  žalovali, požadovali výprask… 

Rusko, jako právoplatný   dědic  SSSR, se už několikrát za  Srpen oficiálně omluvilo. Formálně je tedy vše v pořádku. Jistý problém snad spočívá jen v tom, že ty omluvy proběhly takřka výhradně  po diplomatické linii, že se nedonesly k podstatné části Rusů.

 Československo sice nebylo pupkem světa, ale pokud to někdo myslí  s obrodou demokratických poměrů vážně, mohlo  veřejné pokání  představitelů nového Ruska, k tomu účelu dobře posloužit – zjevně tuhle  šanci promarnili…   

Naše novodobé zkušenosti s Ruskem, raději ani nezmiňuju Německo, nejsou  dobré. Kdo ale  ví, jak by to bylo s námi, pokud bychom byli velmocí? Vzpomínka na husity, ve mně tedy  příliš optimismu nevyvolává….  

Je užitečné, vyplácí se,  na minulost  nezapomínat, ale přijde mi naopak hloupé pořád jen myslet na křivdy,  pěstovat v sobě  pocity ublíženosti a  nenávisti…

Tudy cesta nevede!