Pieta u Rozhlasu - Tak trochu Kryl: Píseň neznámého vojína

Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet!   

Což o to, místo bylo vybráno opravdu  dobře! Před Rozhlasem  byla v Srpnu skutečně pořádná mela! Mohu to dosvědčit. Také jsem se tu tehdy pletl , jako ostatní  -  s potlačeným  pudem sebezáchovy. Když se mým směrem začala natáčet tanková věž s dělem, ani jsem se z toho tenkrát neposral…

Nicméně, pod okupantské  tanky jsem si nelehal, nelezl jsem na ně, ani jsem se je nepokoušel zapálit. Taky  zřejmě  proto jsem neležel na zkrvavené vlajce -  mrtvej, jako ti dva kluci v průchodu domu přímo proti Rozhlasu…

Shodou okolností jsem se včera dopoledne   díval na televizní přenos z té slávy. Hodlal  jsem to hned vypnout, ale když jsem se  zaposlouchal do projevů  některých  z těch oficiálních  týpků, nedokázal jsem se už  od televize odtrhnout.

Při troše smůly, se mé jméno také klidně  mohlo ocitnout na té vzpomínkové desce. Když si uvědomím, že by mi tady  potom   upravovala stuhy na věnci  třeba taková  Gajdůšková, byl jsem z toho úplně  vedle! Stejně tak, když se ti řečníci tak  lacině  předháněli v analogiích  s Ukrajinou a  pan primátor dokonce  využil  příležitosti, aby mohl národu sdělit, že tenkrát  v Mexiku Věra Čáslavská statečně odvrátila hlavu do vztyčované  sovětské vlajky….

Byl to šok  -  přesněji, chtělo se mi z toho  blejt!