Zaorálek nevidí, neslyší...

Vzhledem k osobě ministra zahraničí ČR, mě ani  neudivuje ta lehkomyslnost, s kterou Zaorálek komentuje  zavedení Památného dne obětí, který bude připomínat poválečné  vyhánění – odsuny  Němců z Československa a Polska…

Nikoliv snad, že bych chtěl popírat mnohé excesy, násilnosti, nespravedlnosti, oběti, které ty poválečné odsuny provázely. Nepochybně lze prokázat, spousty takových případů, za které se dodatečně musíme stydět…

Jenže, nikdy nelze  zapomínat, v jaké době tyhle dramatické  odsuny probíhaly. Co všechno předtím museli lidé v  okupovaných zemích protrpět. Na ty desítky miliony mrtvých, na všechno to zlo způsobené   nacistickým  Německem  – Němci. Ty poválečné, často drastické  události nelze hodnotit dnešním pohledem,  což ale neznamená, že by zjevné zločiny neměly být vyšetřovány, souzeny, potrestány….

Minimálně ale stejně důležité je kategoricky - ze všech sil  bránit tomu, aby se  mezi to zvrhlé, až do té doby nevídané   nacistické běsnění, začalo nenápadně přiřazovat rovnítko s poválečnými odsuny.

Možná je to tím, že jsem hodně  nedůvěřivý, podezíravý -  omlouvám se,  ale v zavádění takových nových mezinárodních památných dní -  svátků, přes veškerá ujišťování,  tuším  jistou snahu o přepisování dějin…

Na rozdíl, od jindy tolik ukřičeného, hysterického  Zaorálka, se docela obávám, že zmíněný Památný den obětí, je takovým prvním významným  krokem směřující k tomuto cíli…