Od té doby, co z Miloše Zemana vypadlo to vítězné volební heslo, že žijeme ve spálené zemi, jsem neměl důvod zásadně měnit názor na toho oblíbeného lidového politika. Snad jen, že za ten čas, přirozeně, poněkud zchátral...
I tak mi to nedá a musím se občas Zemana zastat. Jak už jsem napsal – nemám rád štvanice a to, co se v posledním roce kolem, v přímé volbě zvoleného prezidenta děje, se jinak ani nazvat nedá.
A navíc, při všech výhradách, Miloš Zeman není o nic horší, nežli je drtivá většina současných českých politiků!
Snad úplně nejtěžší alergií na prezidenta Zemana, krom zhrzených voličů knížete pána, trpí redaktoři veřejnoprávní televize. Se stoprocentní jistotou se dá spolehnout, že pokud Zeman něco nazve černým, hned druhý den, to s patřičnými úšklebky, v Událostech, vítězoslavně označí za bílé...
Úplně čerstvě – aktuálně, teď zase tihle veřejnoprávníci, nasazují Zemanovi psí hlavu, za ten nápad poslat, v rámci humanitární pomoci, do Jordánska vojenskou polní nemocnici...
Prezidenta, v obvyklém duchu, prezentují málem jako nesvéprávného dementa.
Přes všechna možná ALE, nás (Evropany) nikdo nezbaví jistého morálního závazku, pomáhat těm milionům obětí zvrácených islámských fanatiků, na jejichž expanzi - úspěchu, se podepsali i mnozí euroatlantičtí politici...
Ten Zemanův, nikterak originální nápad - pomáhat přímo na místě, vysláním vojenské polní nemocnice do utečeneckých táborů na území Jordánska, je mnohem rozumnější, racionálnější, než jiné formy pomoci.
Všechny ty úsměšky a zpochybňování, zjevně jenom proto, že iniciativa vyšla od prezidenta, se mi jeví jako neobyčejně hloupé, až idiotské!