Snažme se neumřít jako blbci!

Někdy kolem Apríla  bude kolona amerických vojenských obrněnců demonstrativně  projíždět Českou republikou. Chytrácky  zvolený termín…

Jako puberťák , bych se z toho kdysi radostí asi  zcvoknul,   umával bych se k smrti…  

Ještě mi teklo mlíko po bradě a už jsem si, při každé vhodné i nevhodné příležitosti zapáleně notoval Amerického námořníka: My sloužíme svému národu, my sloužíme na moři, naše srdce plná svobody …

Kam se na ně  hrabal nějaký Meresjev, Zoja Kosmoděmjanská   -  které do nás ve školách  cpali horem dolem…

Kupodivu, nic horšího, nežli jen  další černé puntíky v kádrových materiálech z toho nikdy nebylo. Patrně jsem byl, krom otce živnostníka, také  dítětem Štěstěny…

Je logické, že s postupujícím věkem, normální lidé   cosi získávají, ale rovněž ztrácí. Díky Bohu, že lidé povětšinou neumírají s těmi  chudičkými  duchovními obzory puberťáků…

Rád vzpomínám, jsem takřka hrdý  na ty časy, kdy jsem  byl do těch  amerických námořníků -  přinášejících světu svobodu, tak nezištně, mladicky zamilovaný…

Dnes bych  ale ty americké synky už  vítat nešel. Nechci to  nikomu vnucovat, mám ale takový osobní  pocit, že v tom dnešním složitém světě, jaksi  zabloudili, že té kdysi skvělé značce, už  jen  škodí…