Sebereflexe mi tak úplně neschází. V těch stále častějších situacích, kdy se diametrálně rozcházím s většinovým názorem, s tím, co teď na posluchače dennodenně chrlí zejména veřejnoprávní média, si ochotně připouštím možnost, že jsem to třeba já, kdo tady, možná, s nemilosrdně postupujícím věkem blbne...
A to ani zdaleka nejde jenom o ty zásadně odlišné postoje k té pokračující ukrajinské tragédii. Čím dál častěji si připadám, jako bych žil ve světě pana Orwella...
Je mi naprosto jasný, že v zájmu rodné vlasti, by bylo nesrovnatelně lepší, kdyby ty zmiňované, kategorické rozpory v náhledu na současnou realitu, vězely výhradně v mém postupném duševním úpadku, ztrátě orientace - soudnosti, nežli, kdyby se snad, nedej Bože, jednalo o selhání systému...
Jsem vlastenec, tu tíhu fatálních omylů, bych na sebe ochotně vzal. Jenže:
Před pár dny jsem tady už komentoval výsledky voleb ve Velké Británii, které byly v naprostém rozporu s tím, o čem nás, až do poslední chvíle, tak suverénně ujišťovali všichni ti televizní a novinoví vševědové...
O víkendu se, přesně to samé, opět zopakovalo v Polsku. Těm nepoučitelným vševědům, bylo zase všechno naprosto jasný! Jde prý už jen o detail - zda stávající prezident Komorowski bude zvolen už v prvním kole...
No, raději si s tím vlastním odpisem ještě nějakou chvíli počkám...