Zpráva z Drážďan

Těsně před odjezdem jsem četl, že v Drážďanech právě rozkvetly třešně  a  vizionářka  Angela  Merkelová  se chystá nějakými chytrými  právními kličkami paralyzovat  místní Pegidu…

Stoprocentně mohu potvrdit jen ty rozkvetlé třešně. Co  vymyslela  genossin Merkel na Pegidu ještě není tak úplně jasné. S naprostou jistotou lze  však  konstatovat, že pokud k tomu opravdu dojde, nepůjde ani tak o chytrost, jako spíše o podlost…

O svátcích mají tady obchody  otevřené jenom na nádražích. V místním Lídlu, kde pravidelně doplňuju zásoby, jsem  se tentokrát nestačil divit.

Vždy  tady bývá poměrně  dost cizinců, ale tentokrát jsem si tu připadal jako v kantýně utečeneckého tábora…

Dobrou zprávou alespoň je, že migranti  jsou zatím ochotni v obchodech platit. Ve frontě u pokladen jsem proto  čekal v dlouhé frontě  asi  čtvrthodinu. Ještě nikdy jsem neviděl tolik zákazníků  platit samými  novými  -  jakoby právě vytištěnými stoeurobankovkami…

Když  se mne  v cizích zemích  někdo zeptá na cestu, povětšinou nedokážu poradit a tak namísto dlouhého vysvětlování   krčím rameny a omluvně  dodávám, že jsem  Čech.

Většinou to bývá přijímáno s porozuměním.

Když se mě  teď  poblíž  Prager strasse  na něco  ptala  tlupa nejspíše migrantů, zase jsem  jen významně  krčil rameny  a konstatoval  - „Ich bin Tscheche…“

Evidentně to  ale tentokrát  nezafungovalo.

Buď  ti nepřátelsky se tvářící  Arabové nerozuměli tomu jednoduchému sdělení, ani  bezradné  gestikulaci,  nebo snad, nerad bych byl paranoidní,  něco slyšeli o tom vánočním poselství českého prezidenta Zemana…