Chvála /některých/ českých žen

Tedy nikoliv úplně všech – sakumprdum. Od několika z nich si sebou nosím  životem  jizvy a taky nesnáším  ženy političky. Samotnému mi to přijde neuvěřitelné, ale působí na mne ještě tragičtěji  nežli politici…

Chvála patří především  českým sportovkyním. Tedy nemám k dispozici žádné  neprůstřelné  statistiky, ale přijde mi, že jsou prudce – násobně  úspěšnější, nežli  jejich mužské protějšky.

O těch světových  sportovních  úspěších  český žen přemýšlím už dlouho, ale pořád  mě nenapadá  relevantní  vysvětlení. Zřejmě by to chtělo nějakou renomovanou  socioložku, čímž ovšem, prohoha, nemyslím proslulou, všudypřítomnou   Jiřinu Šiklovou…

O víkendu jsem měl zase  obrovskou  radost z českých tenistek, ale přesto ten úplně  největší dojem na mne udělala snowborďačka  Ester  Ledecká, která si úspěšně prubla i Světový pohár ve sjezdovém lyžování.

Ještě víc, nežli ten samotný  sportovní úspěch mě totiž  potěšila  její slova po závodu:

„Po sjezdu jsem šla kolem Lindsey a gratulovala jí. Byla jsem celá jurodivá, že jí můžu podat ruku…“

Před takovou pokorou a skromností  mistryně světa Ester Ledecké jen hluboce  smekám.