Reportéři Českého rozhlasu si zase stěžují, že když na ně dotírali nespokojení demonstranti, policajti, které volali na pomoc, neprojevovali patřičný zájem - prý jim místo toho radili, aby napříště raději nevysílali lži...
Už jsem o tom psal, ale Ladislav Větvička k tomu přidal ještě další rozměr, když připomněl, ty staré dobré časy, kdy lidé dobrovolně - z ryzího vlastenectví nasazovali životy k obraně Československého rozhlasu.
V čtyřicátémpátem jsem to nestihl, ale v šedesátém osmém jsem také před Rozhlasem překážel sovětským tankům a nechyběl jsem tady – na Vinohradské ani v Listopadu.
Na místě těch naříkajících veřejnoprávníků, bych se místo těch stížností na laxnost Policie ČR, raději zamyslel nad tím - slovy klasika: co to ti kujóni vlastně s tím Rozhlasem a Televizí porobili, že je dnes nikdo nebrání, ba právě naopak.
Že se veřejnoprávní televizní a rozhlasoví reportéři už neobejdou bez ochranky...