Trocha té povolební paniky

K zjištění, že se ODS nachází v nejhlubší krizi své historie,  ani nebyly potřeba  volby. Snad jenom skutečnost, že mnozí  kandidáti za ODS  v panice začali zcela popírat priority strany za kterou kandidovali, ilustruje  tu zoufalost. To, že ani tak neuspěli, je jenom dobře !

Zlaté doby tak zvaného Sarajevského atentátu, kdy proti sobě stály dva  vyhraněné tábory a nebyl   problém se správně  rozhodnout. Dnes je situace o to horší, že v té štěpící se straně se prakticky  neobjevují osobnosti vzbuzující respekt a důvěru. To  překvapivé a řekl bych také  nešťastné předvolební  angažmá, dokonce otřáslo , do té doby téměř neprůstřelným   renomé Václava Klause, který musí být zklamán tím, jak nepatrný ohlas měly  ty jeho   přímluvy za  některé senátorské kandidáty (Skokan, Kalbáč). Pokud se nepletu, ti pražští měli  vítězství už předem  v kapse.

Jen těžko   soudit, zda je pro ODS horší ta drtivá porážka v druhém kole senátních voleb,   skutečnost jak hloupě a zbaběle se někteří její kandidáti chovali, nebo ta evidentní neschopnost stranického  vedení, alespoň o týden odložit spory.

Aby nedošlo k omylu, ani v  v souvislosti s tímto  vnitrostranickým rozvalem  si nemyslím, že by  ODS byla,   horší než  jejich koaliční partneři, kteří to také pořádně schytali, nebo dokonce ještě horší, než  tihle oranžoví, absolutní vítězové. Jenže , nebýt  horší  nestačí, to je dnes strašně málo...

Kde jsou  časy, kdy ODS byla inspirativním  hybatelem dějů ! Avšak, zcela bez ohledu na  aktuální volební výsledky jsem   přesvědčený, že v  krizi se momentálně nalézají  veškreré relevantní  české politické strany, paradoxně,  včetně té tak  přesvědčivě  vítězné.

Nedovedu si představit, že se z téhle krize dokáže ODS ještě zmátořit tak, jak se ji to už jednou  podařilo na přelomu století. Co je však mnohem horší,  nedovedu si  také vůbec představit, kdo teď vlastně bude zastupovat tu  přibližně třetinu populace, na níž, ať se to komu líbí, nebo ne, tahle země vlastně stojí...