Konec (jedné etapy) ODS!

Pokud jsem sledováním kongresu ODS jenom zbytečně nemařil  čas, myslím, že právě nadešel čas potřebného   štěpení, že ta rozkročenost jediné relevantní strany, která se označuje za pravicovou, je už nadále neudržitelná...

Spíše než ty  diverzní akce partyzánské skupiny Vlasty Tlustého a  prásknutí dveří Václava Klause, tou pravou rozbuškou je naprosto   rozpolcený vztah ODS k  Lisabonské smlouvě. Strana je sice téměř jednotná, co se týče výhrad, ale  ve věci ratifikace jsou názory  tak fifty - fifty. A podobný  luxus si, v tak zásadní otázce, asi žádná vládní strana nemůže beztrestně  dovolit.

Zcela bez ohledu na to, jaký postoj k Lisabonské smlouvě je pro Českou republiku  skutečně výhodný a užitečný, ten stále sílící počet českých  euroskeptiků se už nadále zřejmě  neobejde bez  nějakého, zcela nového stranického ukotvení.

To předpokládané štěpení  ODS  však  nemusí být pro  českou pravici vůbec  katastrofální, ba ani   škodlivé, jak  občas zaznívá. Do jediné politické  strany se příznivci, či odpůrci  ratifikace Lisabonské smlouvy, vcelku přirozeně, nemohou vtěsnat   a jsou tu mimo to,  i další,  velice  rozdílné pohledy na pravicovou politiku.

Tomu   stávajícímu  pnutí uvnitř  ODS už zřejmě nelze  nadále  úspěšně odolávat a to ani v případě, že by v čele strany  stál mnohem charizmatičtější a pozitivněji vnímaný předseda.