Myslím, že horolezectví nevidomých ještě jde jakž-takž zdůvodnit.

Moje kamarádka ale jela jako lékařka výpravy na Kilimanjaro (a my jsme shlédli filmík natočený ČT) s výpravou lidi postižených roztroušenou sklerózou - u mnohých to byl skutečně životní výkon. Jen někteří, kteří si již v ČR dokázali vyběhat kdejaký příspěvek, se na Kilimanjaro nechali vynést v invalidním vozíčku....Tehdy jsem poprvé nepochopila smysl některých takových akcí.

Takových podobných akcí je mnoho, horší je, že o smysluplnosti se dnes už lidé bojí byť jen zapochybovat a jinde zase finance tragicky chybí.

Souhlasím. Ani já nemohu pochopit logiku úspěchu, kdy nevidomý v nebeských výšinách hory vnímá jen čistý ozón a předsmrtné úpění jeho průvodců, kteří mu provolávají slávu. Já také provolávám slávu s tichým brumendem -"A taky neuklouzněte !"

Paraolympijské hry mne skličují a tím i zahanbují. Ani včerejšího Hamleta z Brna jsem nedokoukala, byla to muka (a to Shakerpeara a pana Hilského miluju). Všechno prostě nezvládám.

Máte kuráž přihlásit se k takovému kacířství