Tak jsem si písničku poslechla...nemá vůbec úroveň, takový výkřik do tmy a hlavně je zbytečná. Ale podle úsměvu pana Hutky při závěru lze soudit, že s ní je viditelně spokojen.

Ten žlučovitý pán je symbolem neúspěchu a má z toho komplex. Krátce zazářil v roce 68, ale pak už se mu nikdy nic nepovedlo, tak kolem sebe plive. Neúspěšná emigrace, neúspěšných x návratů na jeviště. Tak to odnese tu Nohavica, tu Zeman, tu někdo jiný. Kdysi si koupil u nás na vesnici chalupu. Vesnice byla ráda, že má mezi sebou slavného člověka, ale brzy poznali, co je zač, když se neustále s někým hádal a také znepřístupnil jednu ze dvou vedlejších ulic s tím, že místo, kterým ulice prochází, je jeho. Potom o životě na vsi napsal několik denunciačních článků do Práva.

Díky zakomentář, písničku si nepustím. Hnůj konzumovat nemusím.