Křišťálově čistý Gross (tak nějak divně) přijal Krista

Chvíli jsem váhal, zda se hodí být ironický zrovna  k člověku, který se rozhodl  veřejně  kát, omlouvat…

Jak to dopadlo je zřejmé už z titulku. To rozhodnutí  lze  připsat buď  na vrub mého mizerného charakteru, případně  se  trochu zamyslet nad okolnostmi tohoto hodně specifického pokání Stanislava Grosse.

Budu se, možná trochu nespravedlivě, věnovat především jedné, řekl bych dost  zásadní  okolnosti vyvolávající  další otazníky a  rozpaky…

Snad ještě nemám až tolik popletený žebříček hodnot, ale držím si takovou představu, že  veřejné  pokání, by rozhodně nemělo být  součástí pofidérního  televizního pořadu, v kterém slouží   jako upoutávka na připravovaný televizní  dokument, který bude  odvysílán až  někdy na podzim.

 Jaký smysl mají  tyhle mediální šachy? 

Pokud člověk cítí opravdovou  potřebu se  poctivě vyzpovídat - přiznat, nepřijde mi úplně  normální nabízet předem ochutnávky -   mluvit o tom půl roku dopředu,  čekat s tím  průjmem až na slavnostní televizní  premiéru…