V České televizi se prakticky nevyskytuje, v rádiu občas pouští jen jeho dva, tři - ohraný, vousatý fláky…
Je tedy přirozené, že ani tu informaci o udělení letošní Krameriovy ceny Jaromírovi Nohavicovi nemám z veřejnoprávních médií.
Není žádné tajemství, že pro ČT a ČRo není Jarek správně politicky angažovaný, že to prostě není kavárenský typ, které tady imrvére propagují.
Nikdy jsem o kvalitách textů pana Nohavici nepochyboval, ale vzhledem k tomu oficiálně neoficiálnímu bojkotu, jsem jich slyšel jen zlomek a to ještě zdaleka ne ty nejlepší.
Až teď jsem na internetu náhodou narazil na několik jeho skvělých videoklipů, o kterých jsem neměl ani potuchy. Překvapila mě nejenom úžasná vtipnost těch songů, ale i návštěvnost zmíněných videozáznamů, která se pohybuje kolem třech milionů zhlédnutí.
Řekl bych, že naprosto zaslouženě - kdo umí, ten umí! Nerad přeháním, ale v rámci žánru, lze klidně použil výraz geniální.
V každém případě tyhle „utajované“ písničky politicky nekorektního Nohavici pohladí po duši a navíc skvěle pobaví.
Ten zmíněný bojkot jedinečného písničkáře Nohavici, fakt, že posluchači si ho povětšinou musejí složitě hledat na internetu, také cosi hodně důležitého vypovídá o českých veřejnoprávních médií!
To, jak hloupě předstírají, že tenhle písničkářský poklad neexistuje, velkým obloukem se mu vyhýbají, protože se nehodí do jejich politikaření, je takovým typicky českým atentátem na kulturu!
