Psal jsem o tom - v tom lepším případě, jako o duševní úchylce, či o neobyčejné formě sprostého vyděračství...
Nemám na té představě co měnit. Vracím se teď k tomu hloupému gestu znovu, když se naše české sluníčko - Táňa Fischerová nevydala na cesty, aby panu Hradilkovi osobně vysvětlila nesmyslnost, tragikomičnost jeho počínání, ale zato se pokrytecky, otevřeným dopisem plným jedovatých,sladkých slovíček, obrátila na prezidenta Zemana - aby to vzdal a nechal tak žít statečného Hradílka.
Vzdejte se, nic se Vám nestane!
Nějak se mi nedostává slušných výrazů, abych patřičně komentoval tohle psaníčko.
Když to neučinila paní Táňa, posílám tedy, jako bývalý chartista, vlastní vzkaz.
Pane Hradílku, přestaňte už konečně blbnout, kompromitovat Chartu 77, ostatní chartisty!
Věřím, že snad není Vaším cílem, aby veřejnost, o nás chartistech, nabyla dojem, že jsme jen tací duševně vykolejení, fanatičtí cvoci?!