Rychle jsem si opakoval při sledování jedné z televizních diskusích. Jedenácti procentní profesor Fiala tam oznamoval, že už sice nepožaduje post předsedy Sněmovny, ale jménem partičky – tak zvaného demokratického bloku, tentokrát zase důrazně trval na vedení sedmi nejdůležitějších parlamentních výborů...
Fakt sranda, ale ještě legrační byl pohled na osobně dotčeného pana profesora, když tenhle blok, který prezentoval, jeho oponenti posměšně nazývali Kalouskovým...
Na každém šprochu pravdy trochu. Také bych to duchovní otcovství toho údajně demokratického bloku přiřkl Kalouskovi, který, jako úplně první, navrhoval „demokraticky“ zablokovat volbu předsedy Sněmovny PČR - dát to vítězi voleb pořádně sežrat, čert vem ten následný chaos!
Co se týká toho slučování tak zvané pravice do pyšně nazývaného demokratického bloku, okamžitě se mi vybavuje matematická poučka, jak mizerně končívá tohle násobení nulou...
Ale úplně největší maglajz v hlavě mi dělají ti nenávidění komunisti. Je to těžká ironie, ale nemohu se zbavit pocitu, že se momentálně chovají mnohem demokratičtěji, nežli ty strany s demokracii v názvu.