Když o víkendu, tentokrát v politicky rozbouřené Bratislavě sama přejímala jednu z hlavních televizních cen, možná také po své zkušenosti z aktivistického Českého lva, opatrně apelovala na rozum, slušnost a rozvahu:
„... čím méně hněvu budou lidé mít, tím větší získají nadhled a šanci poznat pravdu. „Kultivujme v sobě tento nehněv a pochopení. A možná si tím zasloužíme i lépe rozdané karty v této zemi,“
S ohledem na to její decentní vystoupení, je to jen obtížně pochopitelné, ale se zlou se potázala. Takovou typickou, "vlasteneckou", slovenskou reakcí byl i následný, rozlobený komentář deníku SME:
„ Pokud si podle komentátorky(Vinczeové) někdo myslí, že lidé nemají právo na hněv, když jim rozkrádají domovinu, tak vůbec nechápe, co se kolem něj děje. „Jestli někoho otravují zaznívající prohlášení a raději bude velebit krásy televarieté, tak si asi nedal práci, aby věci porozuměl...“
Nejenom na Slovensku se situace nepřiměřeně radikalizuje - fakta zjevně nahrazují politické vášně a vyhraněné emoce. Lépe, nežli Adela Vinczeová bych to asi nevyjádřil:
„Nenávist ke konkrétním lidem je nebezpečná, i když máte ten nejsprávnější názor. Hněv a nenávist plodí zase jen hněv a nenávist. A děsí mě, že takový postoj musím obhajovat,“