Ruský brouk - mandelinka bramborová

Na Sovětský svaz jsem byl alergickej  už dávno před tím, nežli k nám Brežněv poslal tanky. Ještě tak patnáct  let po osmašedesátém - když jsem někde zaslechl ruštinu, se mi chtělo  zvracet…

Nikdo rozumný  snad  nemohl doufat, že se  po rozpadu SSSR,  Rusové  z ničeho nic  zbaví  komunistické   minulosti  - manýrů a to i kdyby se novým ruským carem stal někdo úplně  jiný, nežli  bývalý důstojník KGB.

Jsem ten poslední, kdo by si dodnes o Rusku dělal jakékoliv  iluze, nicméně  jistý civilizační  pokrok tady  nelze přehlédnout.

Přestože Rusko pořád ještě patří k světovým  velmocem,  jeho vliv, včetně vojenských kapacit, už dávno není jako kdysi.

Proto mi  hlava nebere proč zrovna nyní  Západ Ruskem tolik straší a pokouší se ho  zahnat  do kouta  - dokonce ho   znovu hystericky  označuje  za říši zla. V dobách  SSSR  jsem  byl  za to Reaganovi  vděčnej,  nadšeně jsem mu  tleskal, ale teď   mi to už zní hodně, příšerně  falešně.

I u nás  jede  propaganda   na plný pecky -  jako v těch šílených  padesátých letech. Jen se zásadně  vyměnila minusová a plusová znaménka. Funkce  úhlavního nepřítele – zlosyna   připadla  Rusku. Nestačím žasnout, kolik   špíny, se dnes -   takřka bez důkazů, s takovou lehkostí  připisuje  zcela  automaticky  na ruské konto. K dokonalosti už snad  jen schází   ruský brouk – mandelinka bramborová!   

Je to hodně smutné, mizerné vysvědčení  pro  českou demokracii,  že se  Rusů musí  dnes  zastávat  zrovna starej antikomunista -  kterej    je  po většinu života upřímně nenáviděl a těžce si tím komplikoval existenci.

Trochu to připomíná blázinec, když  se do těch protiruských  výpadů  zapojují  už i  kolaboranti  -  bývalí  komunistí a členové Československo - sovětského přátelství, kterých tu bývalo miliony.