Tamáš - nejen s jídlem roste chuť...

Naši protiradaroví , protiameričtí hladovkáři dokazují , že nejen s jídlem, ale i s hladověním roste chuť. Už jim přestali stačit novináři, Paroubek, Schwarzenberg - teď mají zase enormní zálusk na Klause a pokud by to (nedej Bože !) náhodou vyšlo, další na řadě bude zřejmě Bush a papež. Ani se tomu hypertrofovanému sebevědomí nedivím - vždyť několik novinářských a politických šmoků je docela vážně řadí k Palachovi, Zajicovi, s kterými má pan Tamáš ve skutečnosti společné tak akorát to křestní jméno...

Kdyby byl Jan Tamáš na české politické scéně bílý, nepopsaný list, snad by bylo možné, v souvislosti s tou  hladovkou, spekulovat o idealismu a vcelku sympatické naivitě. Jenže realita je podstatně jiná. Pan Tamáš je z úplně jiného těsta. Dostatečně výmluvný obrázek o jeho myšlenkových pochodech si lze učinit z jeho četných, více méně komických výroků. Moc se mi líbí ten věnovaný americkému prezidentovi, o kterém vypráví, že tahle loutka světových zbrojařských firem byla evidentně zvolena podvodem. Komu ani tohle retro komunistických žvástů padesátých let ještě nestačí, ten už by ale neměl ignorovat Tamášovu dlouholetou angažovanost při organizování proarabských demonstracích a prokazatelné spojení minimálně jeho nejbližších spolupracovníků s muslimskými radikálními organizacemi.

Abych nekončil tak pochmurně a pomlouvačně , na závěr zmiňuji i několik zcela evidentních pozitiv. Milým překvapením je, že se zatím k Tamášovi nepřidávají další, potencionální medializace chtiví blouznivci. O takové chytlavé lidi , není přece nikde na světě nouze. Také známé výsledky anket přesvědčivě vypovídají o nedostatku pochopení veřejnosti pro takové extrémním kousky. Ne, že by to Praha s tou nepřebernou plejádou nejrůznějších pamětihodností potřebovala, ale na Praze 2, nám díky Janu Tamášovi patrně vzniká další světová atrakce. Pokud tedy vydrží, mohlo by jít v budoucnu o poutní místo s obrovským potenciálem, pro zahraniční turistiku především z muslimských a komunistických zemi...