Český lev - Na Titaniku se tančí...

Je to takřka přímá úměra  - čím méně ocenění na filmových festivalech nové  české filmy  získávají,  čím méně diváků chodí do kin  na české filmy, tím   nabuřelejší a  megalomanštější  je vyhlašování filmových cen Český lev…  

Nevím, jestli to letos zase všechno   štědře  dotuje  Mattoni, ale už čtrnáct dní před  slavnostním  ceremoniálem,  je Česká televize plná upoutávek – reklam(?)  na Českého lva…

Fakta jsou ovšem  neúprosná. Kdysi tolik úspěšné české filmy, nejenže na významných  mezinárodních festivalech nezískávají ceny – ale v drtivé většině  ani neprojdou výběrem  do hlavní soutěže!

Zatímco v minulých letech ty lepší  české filmy vidělo v kinech něco kolem  milionu  diváků, v  roce  2014,  jen jediný český film – Tři bratři, překročil půl milionovou hranici návštěvnosti.   

  V České republice se ročně – stabilně,  natáčí  v průměru 28 českých filmů, zcela bez ohledu na kvalitu i fakt, že jejich návštěvnost tragicky klesá. Je to takový český filmový ekonomický zázrak  -  výsměch zdravému rozumu…

P.S.

Kdysi jsem otci Českého lva – Petru Vachlerovi, pravidelně  vyčítal fraškovitost těch jeho vegetariánských   estrád. Velmi se obávám, že pro ty slavnostní filmové ceremoniály  těchto let, je to ten úplně  správný žánr…