Kdybych byl Pánbůh...

Žádný strachy  - nejde o předvolební kampaň!

V časech panujícího  komunistického náboženství, jsem se, tak trochu i natruc,  poohlížel i po jiných vírách. Marně! Přestože tu ta  dobrá vůle  - nechat se zverbovat, byla.  Obávám se, že pro poctivého  skeptika tyhle  věci prostě nejsou …

V mém  věku by se už  docela šiklo žít s vizí posmrtného života, s lákavou  představou nějakého  nadcházejícího RÁJE. Tedy snad jen s výjimkou toho muslimského. Na ty případné davy  čekajících,  patrně nadržených   čistých pannen, bych si už opravdu, ale opravdu netroufnul…

Z těch dávných dob mého flirtování s křesťanstvím, si ještě matně vzpomínám, že šanci propracovat se do   katolického  nebe mají snad  jen bezvýhradní  věřící. Ti ostatní – nevěřící psi, i kdyby se snad samou láskou a milosrdenstvím  rozkrájeli, mají patrně smůlu…

Nějak mi to nedá, abych se nesvěřil, že pokud bych  byl Pánbůh, šel bych na to úplně jinak – kašlal bych na to, kdo se ke mně modlí.

Kdybych měl možnost  určovat  osazenstvo  Ráje  a musel  bych vybírat     z věřícího a nevěřícího dobráka -  oba žijící přibližně stejně  vzorným, chvályhodným  životem, bez velkého rozmýšlení bych se rozhodl pro  ateistu.

Měl bych alespoň jistotu, že tenhle člověk  je dobrý jaksi  přirozeně, že to nedělá ze žádných  zištných důvodů, například  kvůli tomu  parádnímu posmrtnému - all inclusive  pobytu v  Ráji!

Že v jeho případě rozhodě  nemůže jít o korupci!