Radiožurnál chvályhodně obnovil pohádky na dobrou noc

Zvyk  je železná košile. V dětství  se  mi , jako většině vrstevníků,  zdaleka  nejlépe usínalo  při pohádkách. A tak,  jak už to bývá,  na stará kolena se člověk  k těm osvědčeným praktikám, rituálům   znovu, kajícně  vrací…

Tak  někdy  před půlnocí si obvykle  pouštím   Radiožurnál -  nařídím   automatické vypínání  na třicet minut, zhasnu, přehodím si deku přes hlavu  a po několika málo minutách bývám  v limbu, takže  o podstatnou část  těch  novodobých  rozhlasových pohádek – tedy   zpravodajských  relací  a pravidelných  repríz pořadu  -  20 minut Radiožurnálu,  přicházím.

V pokročilejším věku  ale  už  spánek  ani zdaleka není takový , jaký bývával  za mlada a tak tu a tam procitnu a ještě něco z těch  pohádek na poslední chvíli    zachytím.  Třeba o  krásné a čestné  princezně  Čaputové, o  hodných migrantech a úplně nejčastěji  o zlem drakovi – lidojedovi Zemanovi…

Netajím se tím, že patřím  k nekompromisním  kritikům českých veřejnoprávních médií, že  nedokážu  jen tak snadno spolknout – uráží mě  fakt , že si   tyhle  veřejnoprávní propagandisty musíme platit z vlastní kapsy.  Ale, na druhé straně, nejsem zase žadnej  fanatik,  který by   nedokázal   ocenit nějaký ten  dobrý nápad, byť od těhle aktivistů.

Nedá se nic dělat, ale tyhle  pohádky na dobrou noc, ve formě  zpravodajství a publicistiky,  jsou fakt dobrý, to se  tedy  Radiožurnálu  opravdu povidlo!