„21.srpen 1969 - den hnusu a hanby“

Opět  jeden z působivých  titulků .Záleží  ovšem    na úhlu pohledu…......................................

Pokud  jde o to, že  jen několik měsíců po sebeupálení  Janů Palacha a Zajíce, vláda a strana  - tehdy ještě  složená z povětšinou progresivních  soudruhů Dubčeka, Černíka.. , poslala proti  lidu své země  armádu, že se našlo tolik  lidí ochotných  se  znovu  navléct  do milicionářských uniforem,  pak nezbývá  nežli s tím hnusem a hanbou souhlasit.

Osobně   mám  ale  na tenhle den mnohem lepší vzpomínky.

Tak   především,  když  tehdy  kolem nás  -  na Václaváku  projížděly obrněné  transportéry  obsypané  kameramany, kteří  z nejrůznějších  stran  a  důvodů,   filmovali  -  zaznamenávali  shromážděné  kontrarevolucionáře, nevšiml  jsem si  v těch davech ani  jediného člověka, který by se odvrátil, zakrýval si tvář. Hrdě  jsme  do těch kamer čučeli -  nebyli jsme to my, kdo se měl toho 21. srpna  1969 za něco stydět!!!

V ten den,  alespoň  tedy v Praze,  se rovněž ujala výzva  bojkotovat  veřejnou dopravu.  Byla  to radost    sledovat  z přeplněných  chodníků ty poloprázdné, či úplně prázdné, kolem projíždějící tramvaje.

Čestný slovo, už nikdy  jindy  jsem mezi těmi davy chodců  nepotkal tolik známých, kamarádů, jako toho dne!

Už  si  nevzpomínám na jméno moudrého  filozofa  hlásajícího, že člověk by se měl užírat jen tím, co může  ovlivnit.

Takže  -  21. srpen 1969 pro mne není a nikdy nebude   dnem  hnusu a hanby…