Podle průzkumů, v Česku výrazně ubývá diváků – posluchačů zpravodajských pořadů, což zrovna v těchto těžkých dobách působí hodně podivně...
Ovšem to jen pro toho, kdo ty zpravodajské pořady pravidelně nesleduje. : - )
Rovněž patřím k odpadlíkům. Ve zpravodajství komerčních televizí mi vadí povrchnost, v případě publicistiky a zpravodajství veřejnoprávního je to manipulativnosti a trapné politikaření. Mezi těmi davy věčně politikařících - agitujících veřejnoprávních redaktorů, není jediný, který by vzbuzoval mou důvěru. Občas někdo nadhodí Daniela Stacha z redakce vědy a techniky, jenže i toho urostlého redaktora si mnozí pamatují ještě z jeho dávnějších - neslavných výletů do světa politiky.
Už na to nemám nervy a tak, pokud se chci něco dozvědět, spoléhám se především na internet.
Stěžovat si na úroveň komerčních médií nemá smysl. V případě těch veřejnoprávních je to ale jiná - nejenom proto, že přímo tahají z lidí peníze a mají punc oficiálnosti.
Jen tak pro zajímavost jsem si sepsal pořady té jejich České televize, které jsem postupem času přestal sledovat:
Otázky Václava Moravce, 168 hodin, Reportéři ČT, Newsroom, předvolební diskuze, Fokus VM, Události ČT, Události, komentáře, Interview ČT24...
A tak se mi, zejména ve spojitosti s ČT, stále častěji vybavuje fragment textu starého šlágru:
Když jsem někdy unavená
Hledám v tobě klid.
Ale ty jsi samá scéna,
Chceš mě snad i bít.
Tak na co tě mám?
