Tomio Okamura si sáhl na svůj strop

Letošní volební kampaň se Tomiovi mimořádně vydařila. Nesporně zabodoval originálními jarmarky a v televizních debatách byl evidentně šikovnější, nežli většina ostatních volebních lídrů…

Je pravdou, že o několik málo procent přišel „díky“ propadlíkům - Trikoloře, Šlachtovi a Volnému, cílících na podobně smýšlející voliče.

I tak je ovšem, v téhle povedené sezóně  zisk necelých deseti procent, pro Tomia, nepochybně těžkým zklamáním. Možná mu došlo, že si  sáhl na svůj strop a lepší už to nebude i kdyby se rozkrájel.

Nechci spekulovat, vést zbytečné  politologické kecy a tak raději jen osobní pocit.

V té letošní, doslova příšerné volební nabídce jsem se dlouze, marně přehraboval, přestože mi je už dost let na to, abych chápal, že nikdo není, ani nemůže být úplně dokonalý. Jenže, také mám své limity - zábrany.

Tomio mě zaujal svou inzerovanou rezervovaností k NATO, k Evropské unii, odporem k probíhající migraci, k zelenému šílenství, zběsilému multikulturalismu a LGBT. To rozhodně není málo, v jiném případě by stačila  jen třetina  z toho, ale stejně jsem mu to nedokázal hodit.

Možná je nás - takových  fajnovek, které odpuzuje nejenom  ta nepřehlédnutelná, do očí bijící Okamurova  demagogie, kteří jsme letos zůstali doma a fakticky tak předali moc  těm falešným demokratům, více 

P.S.

Uvedený text  je starý tak týden, kvůli stále se množícím nepěkným aktuálnostem, jsem ho pořád odkládal. Jsem asi ten  poslední, kdo by si dělal o těch vítězných koalicích nějaké iluze. Ale to co teď, předvádějí překonává i ta má nejhorší očekávání. takže, dodatečně  ještě jedna čerstvá  zkušenost:

Nezbývá nežli pochopit, že si v politice povětšinou nevolíme mezi  zlem a dobrem, ale jen  mezi větším a menším zlem. 

No a tentokrát jsme to my "estéti" evidentně projeli!