Musím přiznat, že Grossmann a Šimek se těšily značné oblibě mezi námi středočkoláky a jejich, dnes se říká hlášky, se citovali ve škole, ve vlaku, na chmelu, všude. Dnes se na oba protagonisty dívám trochu rozpačitě a myslím, že jejich humor patřil k našemu věku. Nebyl jsem sám, kdo v té době vnímal i humor Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila, kvůli nímž jsme koupily i tehdy jeden z mála tranzistoráků Akcent, který měl i vlnový rozsah VKV, kde s Jonášem každý den v podvečer vystupovali již někdy v roce 65. U Akcentu byly VKV pouze zbožným přáním a tak jsem si o rok později vyprosil japonský Hitachi, kde VKV sice fungovaly, ale program Vyskočila a Suchého již nikoliv. Jejich humor byl jiný a mne se dostal po kůži hlouběji, než humor Šimka a Grossmanna.

Srovnáváte nesrovnatelné.

V říjnu 1968 jsem se setkal s Grossmannem v Senovážné ulici v Pragoimportu který si tam kupoval Švýcarskou kameru 8mm. Pan prodavač se ho zeptal " A co budete filmovat pane Grossmanne? Mistr odpověděl " Rád bych si nafilmoval ještě jaro v Praze"