Nečasovi tleskám

Dost dlouho jsem k tomu neměl slušnou příležitost, ale pokud opravdu platí  - že se Nečas rozhodl pro spojení hlasování o církevních restitucích a daňových úpravách s vyslovením důvěry vládě - pak je to tedy na potlesk…

Je to zvláštní, pokud se kdokoliv pokouší za každou cenu udržet ve funkci, stíhá ho opovržení, když teď Nečas, údajně, hodlá dát hlavu na špalek, zase je to špatně, prý vydírání…
Premiér je nepochybně inteligentní člověk, jistě mu neušlo, že pokud prosadí to vždy sporné vyrovnání s církvemi, či zvýšení daní - pražádnou popularitu mu to nepřinese…
Jenže, tento desítky let odkládaný zákon, stejně jako snižování zadlužování země patřilo k základním pilířům jeho vlády, bez splnění těchto veřejně deklarovaných závazků, vláda Petra Nečase postrádá smysl…
Vládní zákon o vyrovnání s církvemi má nepochybně  své  háčky a o tom, zda zvýšení daní může přinést očekávané výsledky se rovněž pořád vášnivě diskutuje. Ale určitě nejde o jednoduché rozhodování, jak to líčí populističtí politici a značná část prostoduché veřejnosti, včetně blogerů. Vždyť na obou stranách této barikády si protiřečí vynikající odborníci - experti!
Nelze ani pominout  pikantní paradox, že s navýšením daní přichází vláda, který bývá nazývána pravicovou…
I tak ale má Petr Nečasovi mé sympatie za to, že snad tedy hodlá praštit do stolu, že se  navzdory těm stále se stupňujícím celosvětovým ekonomickým těžkostem, nechystá ustupovat ze zásadních předsevzetí, nepokouší se, tak nějak chytře - fischerovsky manévrovat - jen přežívat do konce volebního období…