Napůl úspěšný pokus o telepatii s Romy

Zvláště pak v noci a na odlehlých místech, se nerad potkávám s partičkami rozjařených spoluobčanů, zabírající celý chodník, z kterých už na dálku  čiší despekt k okolí…

Tentokrát to ale bylo dopoledne, v centru města, kdy jsem před sebou zahlédl takovou rozjuchanou partičku Romů, zaměstnaných…zřejmě jen sami sebou…

Chodník byl jejich! K projití kolem nenechali ani škvírku. Sice chodím po doktorech, nejsem žádná vazba, ale zbytky lidské hrdosti, mi pořád ještě nedovolují, abych v takových případech zbaběle ustupoval do vozovky, přestože počítám s tím nejhorším…

Šlo mi hlavou pár metrů před předpokládaným střetem -  přesně tohle  telepatické sdělené jsem těm romským spoluobčanům  intenzivně předával...

Zřejmě  bylo doručeno, neboť jeden z těch pánů chodníku znechuceně ucouvl -  jen jsme se o sebe otřeli.

Tihle Romové jsou patrně na  příjmu, ale  telepatickou odpověď evidentně nezvládají, neboť namísto té očekáváné decentní  telepatické odpovědi, jsem  za sebou  zaslechl jen   hlasitě – vzteklé: Ty dědku zasranej!

Zase jedno takové zvláštní  setkání s bytostmi blízkého druhu...