Myslel jsem, že Zeman naštve mnohem víc lidí...

Když tak  veřejně deklaroval, že možná úplně  největší zásluhu na  pádu československého komunistického režimu  v listopadu 89, měla falešná fáma o smrti studenta Šmída…

Kupodivu, až dosud jsem zaznamenal jen několik ojedinělých,  podrážděných  reakcí. V neděli se to sice  pokoušel napravit  - pořádně rozmáznout Václav Moravec, ale v slovenském televizním studiu to nějak vyšumělo, místní režie patrně  neměla dost pochopení pro jeho obligátní  válčení s českým prezidentem…  

Přestože jsem se před Listopadem účastnil mnoha protirežimních  demonstrací – první ránu policejním obuškem jsem absolvoval už někdy v šedesátých letech u Máchy, nemohu dost dobře panu prezidentovi dosvědčit, že ten policejní zásah na Národní třídě  17.listopadu,  nevybočoval z obvyklé normy, neboť po tom cca půlhodinovém posedávání na Národní, přerušované jen drobnými potyčkami a zpěvem státní hymny,  jsem s pocitem dobře vykonané práce, jen s drobnými problémy  odkráčel  domů, poslechnout si, jak o téhle doposud nevídané demonstraci  informují cenzurovaná  česká média a Hlas Ameriky…, takže jsem  finále – ten závěrečný výprask, tentokrát  prošvihnul…  

Ale, pokud se týká toho Zemanova tvrzení o úžasné  výbušnosti  fámy o umlácení studenta Šmída, musím mu dát zcela jednoznačně zapravdu.

Ostatně, už jsem o tom před rokem, či dvěma psal. Když se druhý den, zřejmě skrze Hlas Ameriky, rozšířila  ta zpráva o smrti Šmída, byl to naprostý zlom.

Tehdy jsem se  vydal na Václavák, už zcela zbavený pudu sebezáchovy  -  odhodlaný, poprvé v životě se těm komunistickým vrahounům postavit. V podobném rozpoložení se evidentně nacházeli  i ostatní lidé, kteří se tenkrát houfovali  na Národní třídě, na Václaváku.

Esenbáci  tuhle pogromistickou náladu zjevně dobře vnímali -  zalezli do svých služeben, nebylo po nich ten den ani vidu, ani slechu. Jejich občas  rychle projíždějící volhy s modrými majáčky  byly provázené masivním pískotem, házením kamenů… Do téhle doby něco naprosto nevídaného!

Pokud  snad tenhle Listopad měl opravdu  něco společného s revolucí, tak tu zápalnou jiskru nutno spravedlivě  připsat těm  skromným  soudruhům ze Státní  bezpečnosti, kteří doposud nevyšli z anonymity, a v neposlední řadě i agentovi Zifčákovi, slečně Dražské, panu Uhlovi a Aničce Šabatové…