Prý patnáct let od krize České televize...

Po Václavu  Havlovi, je nyní  na pořadu dne  zase další slavné  jubileum  –  15 let od tak zvané  televizní  krize. …

Pokud tedy někdo považuje za krizi, že se tehdy  pár dní občas nevysílalo, v televizním komplexu přespávalo několik známých  firem a podařilo se zblbnout tolik spoluobčanů,  pak prosím.

Jenže  krize veřejnoprávní České televize započala už mnohem dříve, nežli před těmi patnácti lety a jak se každý může dennodenně přesvědčit,  neskončila dodnes…

Tu dnešní situaci  České televize  a  rozhlasu lze dost dobře přirovnat  k poměrům  panujících v československé kinematografii  počátkem  šedesátých letech minulého století, kdy se  za peníze komunistického režimu točily značně protirežimní filmy…

Říkalo se tomu nová vlna a tyhle převážně  české filmy, doma občas zakazované,  režisérů:  Formana, Němce, Passera, Juráčka, atd., atd., proslavily Československo  po  celém světě.

Ten drobný  rozdíl spočívá snad  jen v tom, že nyní česká  veřejnoprávní média, za miliardy z koncesionářských poplatků, sice také  točí a vysílají pořady, které jsou často proti zájmům nedobrovolných  mecenášů, ale na rozdíl od  vzpomínané nové  filmové vlny, to nejsou žádná veledíla, České republice dobré jméno  nedělají, spíše ji kompromitují…

Myslím, že si to uvědomuje  stále více a více  diváků a posluchačů.

Parlamentní volby jsou sice  ještě v nedohlednu, ale relevantní politická  strana, která do nich půjde s transparentním   požadavkem  na zrušení televizních a rozhlasových poplatků -  na rozprášení toho nabotnalého veřejnoprávního molochu, bude mít nepochybně velkou šanci…

P.S.

Především v  zájmu úspory času obligátních diskutérů, autor deklaruje, že si je plně vědom své obsese -  umanutosti z českých veřejnoprávních médií, stejně jako bezpečně  ví, že televize a rádio mají takové udělátko na vypínání a není mu to tudíž nezbytně  nutné opětovně sdělovat...