Rozpaky V.Havla a rozpaky z V.Havla

V sobotním rozhovoru LN se  Václav Havel,  mimo jiné,  svěřil  se svými depresivními   pocity, které snad nejvýstižněji vyjadřuje  ta jeho  spíše řečnická  otázka týkající se  Listopadu 89  -  Nedělali jsme to  všechno snad zbytečně ?

Takové zamyšlení u příležitosti  výročí 17. listopadu  je určitě  namístě. S tou naší, nechť Havel promine -   z nebe spadlou -  demokracií a svobodou se skutečně nenakládá nejlépe. Ten nově získaný prostor, z  větší části,  opravdu nenaplnily  všechny ty  ušlechtilé, krásné  ideály -  slušnost, poctivost, solidárnost, ale  spíše  „hodnoty" s opačným znaménkem, jimž vévodí především  sobeckost a malost.

Možná to tak nějak  přirozeně  plyne z lidské podstaty, ale  vyloučit také  nelze, že  se na tom   nepříliš potěšujícím  stavu podstatnou měrou  podepsali také  ti, kteří byli hybnou silou  polistopadových změn. V první řadě, právě   exprezident Havel by se měl určitě zamyslet nad tím , proč ta jeho pověstná  Láska a Pravda, dnes vyvolává spíše posměch a ironické poznámky, ostatně jako i jiné ideály. Pochybuji, že se to dá připsat jen a jen  na vrub obecné poťouchlosti. Lamentace jsou  tady namístě,  snad  i to znechucení, ale což takhle ještě   trochu  toho zamyšlení nad vlastní osobní  odpovědností ?

Bylo by však příliš  jednoduché a pohodlné ten jistý  krach listopadových idejí, hodit jenom na pár jednotlivců. Patrně  to  bude  mnohem složitější. Už hodně dávno, ještě v dobách  reálného socialismu jsem  kdesi četl  úvahu, že přes všechny ty vesměs hospodské řeči, ironii a despekt, většině společnosti tenhle režim vlastně náramně  vyhovuje, neboť umožňuje,  téměř každému, cítit se jako spoutaný pták - král nebes, kterého zlí komunisti uvrhli do klece a znemožnili mu majestátně brázdit oblohu.

Ano, komunisti měli opravdu  v popisu práce to svazování křídel.  Teď, když žijeme ve svobodě,  okovy a klece zmizely, se,  bohužel, potvrzuje to  staré  podezření - že  si komunisti moc nevybírali,  že krom těch vcelku výjimečných orlů, poutali   nesrovnatelně  více těch  docela  obyčejných slepic, které dnes - sic svobodné, ale  stejně jako kdysi, zase  jen tak  pobíhají po dvorku a zmateně  kdákají ...

Pane Havle, nepropadejte panice,  alespoň pro tohle poznání, nebyl ten Listopad zase tak úplně zbytečný, alespoň víme, na čem jsme !